WAKPP - Webový archiv Komplexního průzkumu půd

Na podkladě vládního usnesení č. 11 z roku 1961 o provedení Komplexního průzkumu půd vydalo Ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství vyhlášku č. 47/1961, která určuje účel a pojem tohoto průzkumu. Vypracování celého projektu bylo rozplánováno na 10 let. V průběhu akce bylo otevřeno přes 700 000 kopaných sond a bylo provedeno více než 2 miliony rozborů odebraných půdních vzorků. Pro potřeby praxe byly vypracovány v rámci průzkumu následující materiály:

Veškeré mapové materiály byly zpracovány pro zemědělské podniky v měřítku 1:5000 nebo 1:10000. Zmíněné materiály doplňuje okresní průvodní zpráva, do níž byly zařazeny i další doplňkové mapy a kartogramy okresů v měřítku l : 50 000.

O Komplexním průzkumu půd
Geneticko agronomická klasifikace (KPP)
Názvoslovný přehled půdních typů



O Komplexním průzkumu půd

Z celkové výměry ČR tvořil v době zpracování Komplexního průzkumu půd zemědělský půdní fond (ZPF) 56,7 %, lesní půdní fond (LPF) 33,1 % a ostatní plochy zaujímaly 10,2 %.

Pro klasifikaci půd byla použita Geneticko-agronomická klasifikace půd. Jednotlivé půdní typy byly v rámci ZPF zastoupeny následovně (v závorce uvedeno v současnosti platné označení viz. platný TKSP, Němeček a kol, 2001).

Černozemě
Tyto agronomicky velmi cenné půdy tvořily 11,4 % zemědělských půd. Nacházejí se prakticky ve všech částech ČR s výjimkou jižních a západních Čech, Českomoravské vysočiny a Ostravska. Největší zastoupení mají na jižní Moravě, kde tvoří zhruba 1/4 ZPF a dále ve středních a severních Čechách.

Hnědozemě
Jedná se rovněž o agronomicky velmi kvalitní půdy, jejichž zastoupení činilo 12,7 % zemědělské půdy. Větší výměry než 15 % ZPF byly na jižní Moravě, východních a středních Čechách a na severní Moravě. Ve zbývajících oblastech nepřesahovalo jejich zastoupení 11 %, s nejmenšími výměrami v jižních Čechách s pouhými 2,3 %.

Illimerizované půdy (Luvizemě)
Luvizemě tvořily v naší republice 5,1 % zemědělské půdy s největším zastoupením na severní Moravě s 10,9 %. Nejméně jich bylo v severních Čechách, kde tvořilo pouze necelé 2 % ZPF.

Oglejené půdy (Pseudogleje)
Tyto periodicky provlhčené půdy zabíraly 6,7 % půdního fondu ČR, nejvíce však v jižních Čechách (11,3 %) a východních Čechách (7,1 %).

Rendziny (Rendziny a pararendziny)
Tento substrátově podmíněný půdní typ byl identifikován na 3,7 % ZPF. V západních a jižních Čechách a na severní Moravě byl jeho výskyt sporadický. V době provádění průzkumu byly k rendzinám řazeny i dnešní pararendziny, což jsou půdy vyvinuté na vápnitých substrátech se silikátovým podílem. Plochy pararendzin jsou největší ve středních, severních a východních Čechách. Plochy rendzin jsou omezeny na výskyt vápenců (Moravský kras, Český kras, drobné lokality).

Hnědé půdy (kambizemě), nevyvinuté půdy (rankery a litozemě), drnové půdy (regozemě)
Dohromady tvořily tyto půdní typy zhruba 46,5 %, z čehož převážnou většinu (45 %) tvořily kambizemě. Nejvyšší zastoupení měly v západních Čechách, kde zaujímaly 65,2 % ZPF a dále v jižních Čechách s 63,4 %. V jiných částech republiky s vyšším zastoupením nezpevněných eolických sedimentů (na kterých se vyvinuly půdy černozemního nebo hnědozemního typu), bylo toto procento nižší – například v severních Čechách 32,5 %, na jižní Moravě 33,8 %. Stejně jako i u jiných půdních typů, tak i u kambizemí byly v rámci jednotlivých oblastí (dříve krajů) značné rozdíly mezi okresy. Tak například v rámci Jihomoravského kraje bylo v okrese Žďár n.S. 72,3 % ploch tvořeno kambizeměmi, v okrese Hodonín pouze 6,2 %.

Podzolové půdy (Podzoly)
Tento půdní typ (podle geneticko agronomické klasifikace půd podzolové půdy a hnědé půdy podzolované) tvořil 1,55 % ZPF. Hnědé půdy podzolované (dnešní kryptopodzoly) zaujímaly z toho 1,50 % ZPF zejména ve východních Čechách (oblast Krkonoš a Orlických hor) a dále v severních Čechách (Krkonoše a Jizerské hory) a na Šumavě. Podzoly (např. podzol typický, arenický) byly na zemědělsky využívaných pozemcích identifikovány pouze sporadicky, jsou většinou lesními půdami vyšších poloh.

Nivní půdy (Fluvizemě)
Jedná se o typické půdy v aluviálních polohách. Jejich celková plocha činila 5,9 % ZPF. Nejvíce jsou rozšířeny na severní Moravě, kde tvořily 12,3 % půdního fondu. Na jižní Moravě zaujímaly 6,6 %, v ostatních oblastech byl jejich podíl od 2,3 do 5,5 % ZPF.

Lužní půdy (Černice)
Jsou to typické, zpravidla vysoce úrodné půdy terénních sníženin černozemních oblastí naší republiky. Jejich podíl tvořil 1,8 % půdního fondu. Nejvyšší zastoupení měly na jižní Moravě (3,7 %), ve středních a východních Čechách (2,8, resp. 2,3 % ZPF).

Glejové půdy (Gleje)
Jedná se o typ hydromorfních půd, které se vyskytují v podmínkách trvalého ovlivnění vysokou hladinou podzemní vody. Celková výměra těchto půd činila v rámci republiky 4,4 %. Na jejich výměře se nejvíce podílely jižní Čechy s 11,7 % v rámci ZPF a dále západní Čechy (5,6 %) a jižní Morava (3,3 %). Většinou tvoří drobné lokality vázané na reliéf.

Antropogenní půdy (Kultizemě a antropozemě)
Tyto uměle vytvořené půdy se vyskytují zejména v průmyslových oblastech, kde převážně vznikly rekultivací. Jejich celková plocha činila 0,3 % ZPF (podle oblastí od 0,1 do 0,7 %). Nejvyšší procento bylo zaznamenáno v severních Čechách - 0,7 %.

Rašeliništní půdy (Organozemě)
Největší plochy rašelin se nacházely v jižních Čechách (0,5 %) a v západních Čechách. V celostátním úhrnu představovaly 0,2 % zemědělské půdy, jejich větší plochy jsou lesními půdami.

Vedle klasifikačního zařazení bylo při Komplexním průzkumu půd prováděno i jejich třídění podle zrnitostního složení.

Skoro ve všech oblastech převažují středně těžké půdy, které zabíraly 66,4 % z celkové výměry zemědělské půdy. Od tohoto průměru se odlišovaly nejvíce oblasti jižních Čech (45,5 %) a severní Moravy (83,4 %).

Lehké půdy se v celostátním průměru nacházely na 24,9 %. Jejich zastoupení nebylo v jednotlivých oblastech tak vyrovnané jako u půd středně těžkých. Nejvíce byly zastoupeny v jižních Čechách (52,7 %), kde se nacházely na lehkých zvětralinách Krytalinika a částečně i na písčitých aluvionech řek. Dále bylo vyšší procento v západních Čechách (30,5 %), na zbytku území státu kolísalo jejich zastoupení v rámci oblastí od 10,6 do 23,2 %.

Extrémně lehké půdy zabíraly z plochy lehkých půd 3,5 % zejména ve středních a východních Čechách a na jižní Morově.

Těžké půdy představovaly v rámci republiky 8,2 % ZPF. Jejich výskyt je vázán na území tvořené těžkými křídovými nebo tercierními sedimenty. Největší zastoupení měly v severních Čechách (18,7 %) a na jižní Moravě (11,7 %). Naopak jejich nejmenší zastoupení bylo v západních a jižních Čechách, kde tvořily pouze 0,7 - 1,4 % z celkového půdního pokryvu.

Extrémně těžké půdy se nacházely na 3,2 % ZPF z plochy těžkých půd, zejména na jižní Moravě, ve východních a severních Čechách. Zbývající procento (0,5 %) do 100 % tvořily rašeliny a nevyvinuté půdy, u kterých půdní druh nebyl určován.

Na jednotlivých plochách zemědělské půdy byla dále hodnocena hloubka půdního profilu, skeletovitost a zamokření.

Geneticko agronomická klasifikace (KPP)

V uplynulých 40 letech byla v zemědělství používána Geneticko-agronomická klasifikace půd. Podle této klasifikace byl proveden Komplexní průzkum půd, delimitace půdního fondu i průzkum pro vymezení bonitovaných půdně ekologických jednotek.

Základními jednotkami jsou:

  • půdní typ jako skupina půd se stejnou stratigrafií půdního profilu v kvalitativně stejných geomorfologických podmínkách, s podobným charakterem produkce a na určitých skupinách substrátů,
  • subtyp jako skupina půd v rámci půdního typu kvalitativně stejnorodá projevem základního i dílčího půdotvorného procesu,
  • varieta, vyjadřující méně výrazné genetické modifikace typu,
  • erozní forma, charakterizující uplatnění eroze, transportu a akumulace půdy,
  • litogenní a zrnitostní varianta upřesňuje agronomické hodnocení půd.

Souborem těchto genetických, substrátových a zrnitostních kategorií je určena základní půdní jednotka – základní půdní představitel, jako nejnižší klasifikační taxon.

Popis a označení půdních horizontů

Substrátové vrstvy - O
mají vysoký obsah organického podílu (více než 15 %). Další členění podle rozložení organických zbytků je O1, O2, a O3. (Jsou pouze u lesních půd).

Povrchové horizonty:
tmavý sorpčně nasycený humusový horizont - H
světlý humusový horizont - h
tmavý sorpčně nenasycený humusový horizont - ha
zrašelinělý humusový horizont - thg, thG, tHg,tHG
ornice - hor, Hor

Vnitřní horizonty:
eluviální horizonty - E
iluviální horizonty - I
- texturní (argilikový) iluviální horizont - I
- iluviální (peptizovaný) horizont solonců (natrikový horizont) - Ina
- iluviální horizont akumulace sesquioxidů a nízkomolekulárních organických látek (spodikový) - Is, Ihs
metamorfické (kambikové) horizonty - V, Vm
- horizont hnědnutí a tvorby jílu - V
- metamorfický horizont - Vm
oglejený horizont - g, ge
glejový horizont - G
- glejový oxidační - Go
- glejový redukční - Gr
- glejový přechodný - Gor

Podložní horizonty:
půdotvorný substrát - P
podložní hornina - D
pevná hornina - M

Pozn.: Diferenciace v rámci horizontů se provádí pomocí číselných indexů (např. I1, I2), smíšené horizonty se označují kombinací signatury (např. He, Ig). Kombinací písmen se značí i přechodné horizonty (např. h/I, e/I). Slabé morfologické vyjádření dílčího půdotvorného pochodu se označuje písmenem v závorce (např. (g)).
Označení solí v půdním profilu: ca - karbonáty, sa - lehce rozpustné soli, gy - sádrovec.
Další označení: f - fosilní, ak - akumulovaný, rel - reliktní.

Charakteristika základních půdních typů (geneticko-agronomická klasifikace)

Černozemě (ČM) s horizonty orH - H -h/p - Pca (signatura odpovídá Metodice komplexního průzkumu půd) jsou v typické formě rozšířeny na sprašových pokryvech nížin a území bývalé stepi a lesostepi (teplomilné doubravy a dubohabřiny), tj. v oblastech nejstarší zemědělské kultury. Areál rozšíření je charakterizován průměrnými ročními teplotami 8-10 °C, srážkami 450-600 mm. Při černozemním půdotvorném procesu se humifikovalo velké množství zbytků stepní vegetace s následnou akumulací humusu. Vznikl 0,40-0,80 m mocný, tmavý sorpčně nasycený molikový horizont, obsah humusu v ornici 2,2-3 % s výraznou převahou huminových kyselin (HK:FK větší než 2). Maximální sorpční kapacita T se pohybuje mezi 20-30 me ve 100 g zeminy při obsahu jílu kolem 20 %. Sorpční komplex je nasycený až plně nasycený (V = 90-100 %), pHKCl neutrální až slabě alkalické, dostatek vápníku pro výživu rostlin. ČM jsou nejčastěji hlinité, na některých substrátech však až hlinitopísčité nebo naopak písčitohlinité až písčité, s drobtovou strukturou, příznivými fyzikálními a biologickými vlastnostmi, dobrou zásobou živin a vysokou úrodností, jejímž limitujícím faktorem je dostatek vody. K významným nižším taxonomickým jednotkám patří vedle ČM typické ČM illimerizovaná a ČM degradovaná (hnědozemní), u kterých zvýšená humidnost podnebí zapříčinila vyluhování uhličitanů, slabě kyselou reakci a slabší translokaci jílu v půdním profilu. Karbonátová ČM a lužní ČM (černicové) mají uhličitany v celém půdním profilu. Lužní ČM jsou naše nejúrodnější půdy, protože do spodní části jejich profilu periodicky vzlíná kapilární voda.

Hnědozemě (HM) s horizonty orh - i - i/P - Pca jsou rozšířeny v nížinách na vnějším okraji černozemní oblasti nebo v sušším a teplejším území plochých pahorkatin na spraších, sprašových pokryvech a některých svahovinách. Průměrné roční teploty se pohybují mezi 7,5-8,5 °C, srážky mezi 500-600 mm. Protože intenzita illimerizace je nízká, vzniká mělký eluviální horizont, který je u orných půd součásti ornice a jeho zřetelnost prakticky zaniká. Ornice je téměř neutrální reakce s vysokým stupněm nasycení, zvyšuje se od epipedonu k substrátu. Argilikový obohacený horizont má zvýšený obsah jílu i zvýšenou sorpční kapacitu, sahá do hloubky kolem 0,75 m. Obsah humusu v ornici pod 2 %, poměr HK:FK je vyšší než 1. HM na svahovinách - polygenetických hlínách jsou středně kyselé a slaběji nasycené. Argilikové horizonty vykazují zvýšenou retenční vodní kapacitu, což může zlepšovat zásobování vodou v suchém období, na druhé straně být příčinou oglejení. Vedle HM typické patří k výrazným subtypům HM illimerizovaná a oglejená.

Illimerizované půdy (IP) - Luvizemě - se stratigrafií orh - E - I - i/P - P vznikají intenzivnějším pochodem illimerizace než u hnědozemí. Dochází k výrazné translokaci jílových minerálů, v důsledku toho se pod humusovým horizontem (ornicí) vyvinul ochuzený albikový (vybělený) horizont a pod ním o jíl obohacený iluviální horizont, velmi hutný, málo propustný pro vodu. Areál rozšíření má průměrnou roční teplotu 7-8°C, srážky 600-800 mm a nadmořská výška 300-500 m. Nejčastějšími substráty jsou polygenetické hlíny (svahoviny), zčásti prachovice a zahliněné písky. Spodní hranice eluviálního horizontu se pohybuje kolem 0,40 m, argilikového kolem 0,80-1 m. Obsah humusu v ornici kolísá kolem 2 %, poměr HK:FK je kolem 1. Půdní reakce se směrem dolů okyseluje. Subtypy: typická, podzolovaná, oglejená.

Oglejené půdy (OG) - (Pseudogleje) s horizonty orh - h/g - g - P jsou nejčastěji rozšířeny v humidnějších oblastech plochých pahorkatin a vrchovin v nadm. v. 400-800 m, průměrnou roční teplotou 6-8 °C a srážkami 600-900 mm. Jejich vývoj je podmíněn sníženým stupněm vnitřní drenáže, zvýšeným množstvím srážek nebo doplňkovým ovlhčením povrchově nebo laterárně stékajícími vodami. V oglejeném horizontu je zvýšený obsah jílu. Obsah humusu kolísá kolem 3 %, pod trvalými travními porosty 4-5 % s výrazným zastoupením fulvokyselin. Reakce humusového horizontu je většinou kyselá, stupeň nasycenosti pod 50 %. OG jsou méně úrodné, vyžadují případně drenážování, protože jsou periodicky zamokřené.

Hnědé půdy (HP) - (Kambizemě) s horizonty orh - V - v/P - P/D,M představují náš nejrozšířenější půdní typ. Jsou většinou vázány na svažitější až silně členitý reliéf na přemístěných zvětralinách s příměsí skeletu. Hnědé půdy nižších poloh se vyvíjejí v nadmořské výšce 400-600 m s průměrnou roční teplotou 6-9 °C a srážkami 600-800 mm. Hnědé půdy vyšších poloh (vrchovin a hor) v oblastech s průměrnou roční teplotou 4-6 °C a srážkami 700-1200 mm za rok. Hlavním pedogenetickým pochodem je vnitropůdní zvětrávání minerálů probíhající v kambikovém horizontu, při kterém půdní hmota hnědne uvolněným Fe a tvoří se jíl. Vlastnosti HP - obsah a kvalita humusu, půdní reakce, nasycenost sorpčního komplexu silně závisí na charakteru půdotvorného substrátu a klimatických podmínkách.

V nižších polohách nacházíme většinou nasycené HP, které mají 2-3 % humusu v ornici s poměrem HK:FK menším než 1, kyselou až slabě kyselou reakcí a koloidní komplex slabě nasycený až nasycený (V až nad 50 %). Horské HP mají kyselou reakci, 4-6 % humusu s výraznou převahou nízkomolekulární složky, sorpční komplex výrazně nenasycený. Nastupuje dílčí pochod podzolizace i oglejení. Úrodnost HP se snižuje od pahorkatin k horám a od hlubokých neskeletovitých k mělkým, kamenitým. Zrnitostně mohou být písčité až jílovité, což také ovlivňuje jejich úrodnost i zpracovatelnost. Subtypy: HP typická, illimerizovaná, oglejená, kyselá.

Rendziny (RA) se stratigrafií orHca - h/Pca - Mca se vyvíjejí na vápencích a dolomitech. RA nižších poloh, pokud jsou hlubší s molikovým horizontem, vzniklé na sypkých a měkkých karbonátových horninách, jsou půdami úrodnými. Mají neutrální půdní reakci, vysokou sorpční kapacitu a strukturní ornici. Mělké a kamenité RA horské jsou málo úrodné, propustné, vhodné pro horské louky a lesy. Do rendzin se při KPP řadily i pararendziny (PR) vyvinuté na vápnitých substrátech se silikátovým podílem (vápn. pískovce, břidlice, slínovec apod.).

Podzolové půdy (PZ) se vyvíjejí zpravidla na lehkých, kyselých a propustných substrátech pod lesním porostem jehličin. V důsledku výrazné translokace volných sesquioxidů v komplexu s nízkomolekulárními organickými látkami se pod mělkým humusovým horizontem vytváří silně ochuzený albikový a pod ním obohacený humusosesquioxidový (spodikový) horizont. Na povrchu půdy se pod lesními porosty hromadí nadložní surový humus. Celý půdní profil je extrémně kyselý, sorpční komplex extrémně nenasycený (V pod 30 %). Podzolové půdy jsou zpravidla velmi mělké (50-70 cm), považujeme je za půdy málo úrodné. Jsou to většinou půdy lesní, zeměd. půdami jsou jen ojediněle.

Drnové půdy (DA) - (Regozemě) se vyvíjejí na písčitých (štěrkopískových) terasách. Pod mělkým humusovým horizontem (0,10-0,15 m) se nachází půdotvorný písčitý substrát. Minimální obsah jílu (okolo 1 %) a lehké zrnitostní složení podmiňuje nízkou sorpční kapacitu (T je pod 10 meq ve 100 g). Obsah humusu 1-1,5 % souvisí se zkulturněním. Kyselá reakce a nízká ústojnost, nedostatečná vodní kapacita. Při závlahách a intenzivním hnojení mohou v příznivých klimatických podmínkách poskytovat relativně vhodná stanoviště, např. pro některé druhy zeleniny.

Nivní půdy (NP) - (Fluvizemě) se vyvíjejí v nivách vodních toků, které jsou nebo v nedávné době byly pod vlivem záplav. Půdotvorným substrátem jsou hlinité, písčité, jílovité i štěrkovité uloženiny. Půdní profil může být značně heterogenní, neboť na povrch půdy se ukládají nebo ukládaly nové říční náplavy. Může se uplatnit slabší nebo silnější glejový proces. Nivní půdy mohou být buď velmi úrodné, anebo neplodné.

Lužní půdy (LP) - (Černice) - se nejčastěji vyvíjejí na těžších karbonátových sedimentech v teplejších oblastech v širokých nivách větších řek a to v částech nivy, které již nejsou pod výraznějším vlivem nivního režimu. Jsou periodicky až trvale ovlivňovány kapilárně podepřenou vláhou, jejíž hladina se nachází v hloubce 1-2 m. Výrazná akumulace kvalitního humusu vede k tvorbě molikového humusového horizontu s obsahem 3-5 % humusu. Neutrální až alkalická reakce, sorpční komplex nasycený, vysoká sorpční kapacita.

Glejové půdy (GL) - jsou typické pro terénní deprese a užší nivy, kde se hladina podzemní vody nachází trvale velmi vysoko (0,40-0,80 m). Pod humusovým horizontem se nachází glejový horizont, za sucha tuhý, za vlhka mazlavý bez výraznějších agregátů. Půdní reakce kyselá (pH 4,5-5,5), do hloubky narůstá s poklesem nasycenosti sorpčního komplexu. Obsah jílu do hloubky stoupá, fyzikální vlastnosti jsou ve většině případů velmi nepříznivé a nezlepšují se ani po odvodnění, které patří k hlavním zúrodňujícím opatřením.

Rašelinné půdy (RŠ)- mají samostatnou vrstvu rašeliny (T) hlubší než 0,50 m. Rozdělují se na RŠ slatinné, přechodové a vrchovištní, které jsou agronomicky nejméně kvalitní.

Půdy typu solončak (SK) - slanisko, mají humusový horizont s vysokým obsahem lehce rozpustných solí (hsa) i vysoký obsah solí v substrátu (Pgsa). Vyskytují se jen lokálně v teplejších a nejsušších oblastech s výparným vodním režimem. Půdy typu solonec (SC) - slanec, mají natrikový diagnostický horizont (Ina) sloupcovité struktury s vysokým obsahem výměnně sorbovaného Na (přes 20 % sorpční kapacity). Mají alkalickou reakci (pH 8-10), obsah humusu pod 2 % a velmi nepříznivé fyzikálně chemické a fyzikální vlastnosti, jako silnou peptizaci, bobtnavost, lepivost, tvrdost v suchém stavu, nepropustnost pro vodu a kořeny rostlin. Obojí jsou porostlé jen řídkou halofytní vegetací. Limitujícími faktory úrodnosti obou halomorfních půd (SK, SC) je vysoká koncentrace lehce rozpustných solí, silně alkalická reakce, toxický vliv sody, omezování příjmu iontů Ca a K rostlinou při nadbytku iontů Na+.

Názvoslovný přehled půdních typů

Taxonomická klasifikace půd (2001) Klasifikace dle metodiky KPP (1967)
LI litozem NV nevyvinutá půda
RN ranker NV nevyvinutá půda (> 50 % skeletu)
RZ rendzina RA rendzina na pevných horninách (vápencích, dolomitech)
PR pararendzina RA rendziny (na ostatních substrátech)
RG regozem DA drnová půda HP hnědá půda lehkého rázu
FL fluvizem NP nivní půda
KO koluvizem Nebyly doposud mapovány
SM smonice ČM sm černozem smonice
CE černozem ČM černozem
CC černice LP lužní půda
SE šedozem ČMi černozem illimerizovaná
HN hnědozem HM hnědozem
LU luvizem IP illimerizovaná půda
KA kambizem HP hnědá půda
PE pelozem HP hnědé půdy velmi těžké zrnitosti na slínech, jílech, případně rendziny na slínech
AD andozem -
KP kryptopodzol HPp hnědá půda podzolovaná, rezivá půda
PZ podzol PZ podzol
PG pseudoglej OG oglejená půda
SG stagnoglej OGb oglejená půda zbažinělá
GL glej GL glejová půda
SK solončak SK solončak
SC solonec SC solonec
OR organozem RS rašeliništní půda
KU kultizem AN antropogenni půda (půdy hluboko přeorané -rigolované, vinice, chmelnice apod.)
AN antropozem AN antropogenní půdy (navážky, humusové zeminy na výsypkách)

Detailní transformace klasifikačních systémů není zcela jednoduchá, protože pro překlasifikování údajů KPP do TKSP je zapotřebí mít k dispozici v některých případech mnoho údajů (např. výsledky laboratorních analýz).

Podrobnější informace k oběma klasifikačním systémům jsou v publikacích:
Němeček, J. a kol. Průzkum zemědělských pud ČSSR (Souborná metodika, 1. díl), MZaV CSSR, 1967.
Němeček J. a kol. Taxonomický klasifikační systém půd ČR, ČZU Praha a VÚMOP Praha, 2001.